Co když to (ne)zvládnu…

Denodenně se setkáváme s lidmi, kteří nám dovedou až celé hodiny vyprávět o tom, proč právě oni se o akrojógu nesmí ani zajímat.
  “Vždyť by mě nikdo neunesl!”
        “Vždyť bych nikoho neunesl!”
              “Jenže já jsem na to moc starý/stará!”
                    “Na to nemám dostatečnou muskulaturu!”
                          “Ale vždyť já neudělám provaz ani rozštěp!”
                                “No jo, ale vy sportujete celý život..!”
                                       “Nemám s kým cvičit.”
                                             “Nemám na to!”
                                                       a tak dále…

 

Když něčeho (ne)chci dosáhnout, určitě to (ne)zvládnu…

Když jsem se já poprvé setkal s párovou akrobacií ve skupině Žongléros Ansámbl, bylo to v době, kdy už jsem pár let nedělal se svým tělem vlastně nic – náplň mých dnů bylo především žonglování a hraní divadla. Moje svalová hmota byla tedy už dávno zase na NULE, všechno co jsem vydřel léty sportovní gymnastiky, bylo dávno pryč. Přesto jsem, když jsem měl možnost, akrojógu zkoušel, ovšem nebyl to tak častý jev, protože jsem moc neměl s kým cvičit. Tajně jsem si jenom přál, abych našel někoho, s kým bych mohl akrojógovat pravidelně, zdokonalovat se, pracovat na téhle vášni. A jak už to tak bývá, když něco myslíme vážně, život nám ukáže cestičky, kudy k tomu dojít. Vlastně bych byl moc rád, kdyby pro někoho mohla být jedna z těch cestiček třeba tenhle můj příběh. 

Jsem moc těžká / Jsem moc slabý

V akrojóze všechno začíná v leže – v tzv. L-base. To znamená, že většina základních pozic a triků se drží převážně na nohách báze a postupně, krůček po krůčku, se až později zatěžují ruce. A věřte, nohy nás všech toho zvládnou opravdu hodně, proto se nemusíte bát, že vás váš budoucí akroparťák neunese, ať už vážíte kolik chcete.

 Jsem moc stará/ý na takovéhle vylomeniny

A je tomu skutečně tak? Nebo je to jen výmluva, která vás právě teď zdržuje a odrazuje od něčeho, co by mohla být skvělá zábava? Kdo mě zná, dobře ví, že věk neberu jako nějakou bernou minci v čemkoliv. Zkuste to také. Na chvíli zapomeňte, co máte napsané v občanském průkazu a rodném listě, a pojďte si pořádně dát do těla!

Bojím se (že si ublížím, že ublížím tomu druhému)

To je ve skutečnosti skvělý začátek. Zvlášť když nemáte někoho, kdo by Vás chytal (spotoval), určitě je moc dobře být opatrní, ohleduplní k sobě navzájem, ale i k sobě samým. Já jako base se snažím svého flyera zachytit před pádem při každém nepříjemném momentu. V našich lekcích se snažíme ukazovat způsoby, jak na to. Flyer by zase měl respektovat bolesti báze, když si stoupne na špatné místo, kde je to nesnesitelné. Poslouchejte se navzájem, říkejte si, co je nepříjemné, zkrátka komunikujte, a nic se nemůže pokazit.

Nejsem flexibilní

Myslíte si, že párovou akrobacii nemůžete dělat, když neuděláte provaz nebo rozštěp? Opak je pravdou. Akrojóga může být naopak skvělá příležitost, jak se protáhnout a flexibilitu si zlepšovat. Možná že provaz neuděláte nikdy, ale s pravidelným cvičením takového typu se tomu určitě můžete přiblížit. No nestojí to za zkoušku? 🙂

Nemám na to čas

Dodnes si pamatuji citát, který jsem četl v jedné motivační knížce – netuším kde, nebo dokonce kdo jí napsal, důležitý ale je ten citát, který mám dodnes v paměti – Nemám na to čas je dospělácká verze věty Pes mi sežral domácí úkoly. Neříkám, že se tím vždycky řídím, ani že to je vždy pravda, ale uznávám fakt, že jednou za čas, když někomu řekneme, že nemáme čas, je to jen taková výmluva. Až se touhle větou budete příště zase ohánět, zkuste se (jen tak, pro sebe, pro zajímavost) na chvíli zamyslet, jestli je opravdu čas to, čeho máte nedostatek…

Nepůjde mi to

Jasně, i to se může stát. Samozřejmě. Ale to je tak přeci se vším. A je to vlastně to nejdůležitější, na čem záleží? Když nás něco baví a naplňuje nás to, proč se nějak stresovat tím, že jsou i lidé, kterým to jde lépe? Nejdete přece hned někam vystupovat na stage, jdete si jen zacvičit, dělat něco pro své zdraví a společně s akroparťákem si užít trochu zábavy. 

Nemám s  kým cvičit

Ovšem, to může být trochu problematická část. Ale není to nutně nemožné. Nemusíte mít partnera/partnerku, abyste mohli cvičit akrojógu. Není ani potřeba, abyste párovou akrobacii cvičili ve smíšeném páru muž-žena. Zeptali jste se všech lidí ve svém okolí, jestli by je to zajímalo? Zkusili jste oslovit příbuzné, kamarády, známé, kolegy z práce? Možná že někdo z nich má k akrojóze stejný vztah jako vy, ale také nemá s kým cvičit. Nebojte se zeptat – koneckonců, co horšího se může stát, než že dostanete zápornou odpověď… mimoto také plánujeme do budoucna facebookovou skupinu, kde se budete moci propojit s ostatními cvičícími, nebo i s lidmi, co dost možná také hledají někoho, s kým by si zacvičili!

Co z toho všeho plyne?

Snad bych jen sdělil pár vět na závěr, shrnul, co jsem chtěl říct. Před pár lety jsem si nedokázal představit, že bych kdy mohl cvičit párovku, ba dokonce být v ní tak úspěšný, jak jsem. A mohl bych třeba tvrdit, že se mi to daří díky “náhodě”. Ale ono to tak přecejen úplně není. Věděl jsem, co chci, snažil jsem se tomu jít naproti, a ono to vyšlo. Věřím, že pokud to kdokoliv z vás bude mít také tak, musí se to povést. A v tuhle chvíli nemluvím jen o akrojóze. Věřím, že to tak je se vším. Ať už chcete umět zpívat, hrát na hudební nástroj, skákat salta, udělat provaz, jet na cestu kolem světa, živit se tím co vás baví. Cokoliv. K tomu všemu je rozhodně první krok připustit si, že je to možné a chtít toho dosáhnout za každou cenu. 

A pokud je vaše vášeň akrojóga, rozhodně neváhejte, a pojďte si ještě dnes vybrat svou “nultou lekci”, kde vám ukážeme jak učíme my, a co všechno na to je potřeba. 🙂

———- Chci Nultou lekci ZDARMA ———-

Honza z AkroOby

Share this Post

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>
*
*